Sobotní rozloučení s e zesnulým P. Janem Rybářem SJ

V sobotu, 23. ledna 2021 jsme se v kostele Narození Panny Marie|
v Trutnově rozloučili s P. Janem Rybářem SJ. Knězem, který se narodil
16.07.1931 v Bílovicích na Svitavou a v roce 1969 zahájil svou
oficiální kněžskou službu jako kaplan v Trutnově 3-Poříčí.
Zde a v mnoha dalších okolních farnostech sloužil až do roku 1986,
kdy byl přeložen do nedalekých Janských Lázní.
Po roce 1989 byl až do svého odchodu do důchodu knězem
v Rychnově nad Kněžnou, aby se pak již trvale navrátil (v roce 2004)
do svého milovaného Podkrkonoší, kde dál jako duchovní sloužil v okolních farnostech a kde dne 14.01. ukončil svou pozemskou pouť

S ohledem na opatření vyplývající ze současné epidemiologické situace se vlastního pohřebního obřadu v kostele mohl osobně zúčastnit jen velmi omezený počet smutečních hostů – kněží, jáhnů, nejbližší rodiny a přátel. A také bylo potřeba dodržet i další vládní nařízení. Naštěstí TV NOE – Televize dobrých zpráv velmi operativně upravila svůj vysílací program a tak nakonec pohřeb mohli sledovat jeho blízcí, farníci a přátelé po celé republice, kteří by za jiné situace mohli být přítomni osobně. Nepochybně by se jich přišly rozloučit stovky a stovky a asi by to byl pohřeb, jaký Trutnov možná ani nezažil. P. Jan měl široké srdce otevřené každému a mluvil vždy tak, že mu rozuměli nejen lidé věřící a hledající, ale každý, kdo se s ním potkal.

TV NOE přijela kvůli přípravě přenosu již kolem osmé a v rámci příprav přenosu umístila i jednu velkoplošnou obrazovku před hlavní vchod do kostela. Velkou zásluhu na organizaci a realizaci přenosu má její ředitel, P. Leoš Ryška SDB, který byl i osobně přítomen a měl na starosti režii přenosu, který trval 1,5 hodiny. Přenos byl v některých částech prokládán fotografiemi ze života P. Jana.

Celý pohřební obřad byl také zdokumentován známým fotografem Bohdanem Holomíčkem, který byl dlouholetým osobním přítelem P. Jana (pozn. byl i jedním z osobních fotografů prezidenta Václava Havla).

Pohřební obřad byl hudebně doprovázen Krkonošským Collegiem Musicem pod vedením Víta Mišoně (vedení sboru a tenor, další hlasy: Anežka Mišoňová-soprán, Ludmila Pěnčíková-alt a David Pištecký-bas). Jejich hudební doprovod byl i součástí celého odpoledního rozloučení v kostele. Byla to hudba, kterou P. Jan miloval a která vždy doprovázela jeho nedělní mše v Mladých Bukách.

Rakev s ostatky p. Jana stála před oltářem, na rakvi byl kříž a kytice krásných růží. U rakve byly položeny, jak bývá u pohřbu kněze obvyklé, jeho osobní misál, kalich, patena a štola. Před rakví a před oltářem byly květiny (květinové dary) od paní Helenky Nekulové, rodiny Martínkovy (příbuzní P. Jana z Bílovic), farností, kam P. Jan dojížděl, od farních společenství i od jeho dalších přátel.

Celý pohřební obřad započal v 11 hodin. Pohřební obřad jako moderátor provázel P. Jiří Pilz, který se velmi významně podílel i na celé organizaci pohřbu. Trutnovský kněz a vikář vikariátu Trutnov, P. Ján Kubis v úvodu přivítal pozůstalé, provinciála řádu Jezuitů, bratry v kněžské a jáhenské službě, starostu města, přítomné i ty, kteří sledovali přenos pohřbu v televizi. Pohřebnímu obřadu bylo přítomno 9 kněží (za řád TJ P. Petr Přádka SJ, současný provinciál řádu, P. František Hylmar SJ, bývalý provinciál řádu, kněží z Trutnova P. Ján Kubis a P. Jiří Pilz a P. Andrzej Denziak MSF, kněz zastupující farnost Bílovice nad Oslavou a přátelé v kněžské službě P. Václav Vacek, P. Antonín Forbelský a P. Josef Suchár). U oltáře byli i všichni tři trutnovští jáhni (Josef Čížek Antonín Fajstavr a Michal Nesvadba). Pohřbu se zúčastnil také starosta města Trutnov (Ing Ivan Adamec), za diecézní centrum pro seniory Královéhradecké diecéze paní Veronika Čepelková a další blízcí a přátelé.

Po krátkém připomenutí života P. Jana provinciálem SJ P. Přádkem přečetl P. Václav Vacek, duchovní působící v Letohradě a dlouholetý přítel P. Jana, Ezechielův příslib, že Bůh nám dá nové srdce: srdce lidské, místo srdce z kamene. A zároveň k tomu připojil pár vysvětlujících myšlenek, v nichž pak pokračoval v rámci promluvy po Evangeliu

Jáhen Antonín pak přečetl z Evangelia sv. Jana text s příslibem Krista: „… v domě mého otce je mnoho příbytků, jdu tam, abych vám připravil místo, abyste byli i vy tam, kde jsem já… Já jsem Cesta, Pravda a Život…“.

V promluvě (homilii) pokračoval P. Václav Vacek v radostné zvěsti o změně srdce a na příkladu celého života P. Jana, „jak úžasně se ta operace Bohu u Jeníčka povedla!“ a jakou tedy máme naději, že se to může podařit i u nás. Jen je potřeba Bohu naslouchat a s Bohem spolupracovat. Zároveň zdůraznil úžasnou lidskost, skromnost a lásku P. Jana ke každému člověku, ale také i opravdovou radost ze života víry, které v každém okamžiku z P. Jana vyzařovaly. A to, i když vlastně vše v jeho životě bylo nakonec (lidsky) úplně jinak… (Připomněl i slova P. Tomáše Petráčka, že Jan Rybář je jedna z našich největších osobností druhé poloviny 20. století). A vyslovil, jistě za všechny, naši radost a vděčnost Bohu, že jsme mohli být Jendovými přáteli a být mu nějaký čas nablízku. Závěrem velmi osobně poděkoval paní Heleně Nekulové za to, že desítky let vytvářela P. Janovi zázemí pro jeho práci a předal jí krásnou kytici orchidejí.

Po přímluvách přečtených jáhnem Antonínem se rozloučil s P. Janem bývalý provinciál P. František Hylmar SJ. Za trutnovské farnosti, kde P. Jan sloužil (Trutnov, Trutnov-Horní Staré město, mladé Buky, Svoboda nad Úpou, Doní Maršov, Horní Maršov, Velká Úpa, Malá Úpa, Černý Důl…) se rozloučil jáhen Antonín. Ten ve velmi osobní vzpomínce poděkoval P. Janovi za jeho službu všem, „za to, že se rozdával“, za jeho vztah a pozornost ke každému, protože „znal lidi nejen jménem, ale věděl i o jejich starostech a radostech“ a každému dovedl nejen trpělivě naslouchat, ale snažil se mu také pomoci nést těžkosti života.

Po zhruba hodinové mši následoval obřad rozloučení s P. Janem a jeho odevzdání Bohu, které vedl provinciál P. Přádka za asistence jáhnů Antonína a Michala.

Jak bylo oznámeno, byla ještě odpoledne, v době od 15 do 17 hodin v otevřeném kostele s vystavenou rakví možnost rozloučit se osobně s P. Janem, pomodlit, se, zavzpomínat, poděkovat (Bohu i Janovi). V té době se v kostele postupně vystřídaly desítky lidí z Trutnova i ze vzdálenějších míst. Byly tu vidět i celé rodiny (několik generací), kterým „stálo za to“ najít si čas na osobní tichou vzpomínku – dle některých zápisů v Pamětní knize to byli i lidé od Prahy či z Moravy. Odhadem se za ty dvě hodiny mohlo v kostele vystřídat i několik stovek lidí… Vztah k P. Janovi dokládal i dlouhý souvislý „koberec“ květin před rakví, které za ty dvě hodiny lidé k rakvi donesli.

Kolem půl šesté přenesli rakev s ostatky P. Jana z kostela k pohřebnímu autu P. Ján Kubis a všichni tři jáhni. V potemnělém a trochu zamlženém prostoru před kostelem pak už jen zářila osvětlená rakev… Jak symbolické vyjádření života P. Jana a světla, které z něho po celý život vyzařovalo!

Poté byly převezeny ostatky P. Jana k nedělnímu obřadu v rodných Bílovicích nad Svitavou, kde byla následně, podle přání P. Jana, uložena do rodinného hrobu k mamince (která s ním po mnoho let žila na faře v Trutnově-Poříčí) a tatínkovi a ostatním příbuzným.

V sobotu, 23. ledna 2021 jsme se v kostele Narození Panny Marie v Trutnově rozloučili s P. Janem Rybářem SJ. Knězem, který se narodil 16.07.1931 v Bílovicích na Svitavou a v roce 1969 zahájil svou oficiální kněžskou službu jako kaplan v Trutnově 3-Poříčí. Zde a v mnoha dalších okolních farnostech sloužil až do roku 1986, kdy byl přeložen do nedalekých Janských Lázní. Po roce 1989 byl až do svého odchodu do důchodu knězem v Rychnově nad Kněžnou, aby se pak již trvale navrátil (v roce 2004) do svého milovaného Podkrkonoší, kde dál jako duchovní sloužil v okolních farnostech a kde dne 14.01.2021 ukončil svou pozemskou pouť (pozn. poměrně podrobný životopis je mimo jiné i na parte vydaném řádem Tovaryšstva Ježíšova –dále SJ, řádem, jehož byl P. Jan od roku 1949 členem).

Po zhruba hodinové mši následoval obřad rozloučení s P. Janem a jeho odevzdání Bohu, které vedl provinciál P. Přádka za asistence jáhnů Antonína a Michala.