Královéhradecký biskup prosí správce farností, řeholní komunity i rodiny o konkrétní pomoc Ukrajincům.
„Čelíme patrně největšímu zlu, jakého je člověk schopen – vědomému, chtěnému a extrémně krutému.
Křesťan nemůže být na vážkách, jak se zachovat.“
Bratři a sestry v Kristu, spolubratři kněží, správci farností, řeholní komunity, všichni lidé dobré vůle v královéhradecké diecézi,
obracím se na Vás v mimořádně těžké době, kdy miliony lidí ve velmi blízké zemi čelí patrně největšímu zlu, jakého je člověk schopen – vědomému, chtěnému, systematickému a extrémně krutému násilí motivovanému čistou pýchou, která se nedá zakrýt. Za takové situace nemůže být žádný křesťan na vážkách, jak se zachovat. Jsme povoláni do tohoto světa a do tohoto času, abychom pomáhali obětem zmíněného zla. Abychom jim doširoka otevřeli nejenom svá srdce, ale i dveře.
Proto Vás všechny naléhavě prosím o konkrétní pomoc Ukrajincům prchajícím před válečnou agresí, a to bez ohledu na jejich vyznání či přesvědčení. Prosím správce farností, aby jim zpřístupnili ubytovací kapacity far a dalších zařízení, prosím řeholní komunity, aby je vpustily do svých domů, prosím rodiny, aby pomohly tak, jak svedou. Naše diecézní charita a někteří duchovní již od začátku války ubytovaly desítky rodin a dalším poskytují potřebnou pomoc. Nabídli jsme rovněž kapacity biskupského Nového Adalbertina v Hradci Králové, objektu kláštera v Králíkách, Marianum v Krkonoších, prostory v poutním centru Koclířově a na dalších místech. Prosím však také každého z Vás, aby hledal konkrétní způsob, jak může pomoci skutkem lásky ve své domácnosti či ve své obci. Význam takového skutku je nejenom praktický, ale je zároveň projevem křesťanského postoje, otevřením dveří samotnému Kristu, který stojí u dveří a klepe (srov. Zj 3,20).
Před několika lety, v době, kdy se všechny válečné konflikty zdály být našim domovům vzdálené, se vedla bouřlivá diskuse o tom, zda přijímat, či nepřijímat uprchlíky. Mnohdy jsme možná tápali a mezinárodní situace pro nás nebyla srozumitelná. Události posledních dní, kdy konkrétní a hmatatelné zlo zabíjí téměř naše sousedy, nám však jednoznačně ukazuje dělící linku mezi lhostejností a jediným správným křesťanským postojem.
S výjimkou těch nejstarších z nás nikdo nepamatuje válku. Mnozí si však vzpomínáme, s jakou pomocí jsme se setkali za hranicemi, když jsme odcházeli před totalitou. V roce 1983 jsem přišel do Říma studovat bohosloví právě jako uprchlík. Nehrozilo mi ani zdaleka takové nebezpečí jako lidem prchajícím před válkou, i tehdy se mě však s otevřenou náručí ujalo tamní společenství církve a umožnilo mi stát se knězem. Stejně tomu tak bylo i ve Spojených státech, kde jsem mohl projít jáhenskou formací a kněžskými začátky. Tato zkušenost mi nikdy nedovolí, abych na uprchlíky nahlížel jako na někoho nežádoucího. Nikdo přece nedává dobrovolně přednost existenciální nejistotě v cizině před vlastním domovem. A pokud už to udělá, potřebuje naši pomoc v nouzi.
Prosím Vás proto, abyste otevřeli dveře potřebným tak, jak jenom můžete. Abychom mohli pomoc konkrétních dobrovolníků koordinovat a účinně si pomáhat také navzájem, prosím, abyste o ní informovali buď diecézní charitu na e-mailu: ukrajina@hk.caritas.cz či na zvlášť zřízené infolince na telefonním čísle 737 977 757 (od 8:00 do 18:00 hodin). Zde můžete také pomoc nabízet a charita dokáže nabídku zpracovat.
Ty, kteří nemohou pomoci bezprostředně, prosím, abyste navštívili webové stránky diecéze www.bihk.cz či diecézní charity www.hk.caritas.cz, kde je podrobně popsáno, jak přispět finančně či materiálně na pomoc pořádanou naší charitou.
Prosím Vás také o stálou modlitbu za mír, za oběti války, jakož i za obrácení těch, kteří tento těžký hřích vědomě páchají či se na jejich zločinech jakkoliv podílejí. Zvlášť vhodná je v této souvislosti zejména každodenní modlitba Růžence, jak vyplývá z tradice modliteb za mír dle mariánských zjevení ve Fatimě. Tomuto úmyslu zasvěťme, v jednotě s naším milovaným papežem Františkem, i počínající postní dobu, v níž si můžeme něco odříci, na znamení pokání, ve prospěch zcela konkrétních potřebných.
Srdečně Vám děkuji za pomoc, žehnám Vám a svěřuji Vás, jakož i ty, kterým pomáháte, pod mateřskou ochranu Panny Marie.
V Kristu Váš
+ biskup Jan